PRONOMINÁLNÍ ADVERBIUM
Nejsou nově tvořené formace; ↗transpozice významů založených na jmenných významech pronominálních do okolnostních významů „proadverbiálních“. P.a. vyjadřují okolnostní významy místní, časové a způsobové. V místních významech je to lokalizace (kde, zde, jinde, všude), směr statický (kam, tam, sem, jinam), směr dynamický (průběh) (kudy, tudy, jinudy) a východisko (odkud, odtud, odjinud, odevšud//odevšad); tyto formace lze považovat rovněž za ↗adv. deadverbiální; významy časové (kdy, tehdy, onehdy, jindy, vždy) a významy způsobové (jak, tak, jinak). Κ adv. s tázacím významem lze v mluvené řeči připojit postfix ‑pak (kampak, kdypak), k slovům s netázacím významem lze připojit postfix (pův. částici) ‑hle (tamhle, takhle), hov. ‑le, ‑dle (támle, takle, tudle); viz také ↗deadverbiální adverbium.
- AGSČ, 2013, 390–391, 401–403.
- ČŘJ, 1996, 118–119.
- ESSJ 2, 1980.
- Jahn, J. Κ vývoji slovanských místních adverbií na ‑de, ‑mo, (‑ǫd). In Kvapil, J. Š. (ed.), Sborník prací jazykovědných a literárněvědných 2, 1961, 5–32.
- Jahn, J. Slovanské adverbium, 1966.
- MČ 1, 1986, 431–450.
- MSoČ 1, 2010, 274–275.
- Němec, I. Systém záporných zájmenných příslovcí v staré a nové češtině. SaS 39, 1978, 292–294.
- PMČ, 1995, 221–222.
- Porák, J. Κ vyjadřování neurčitosti u zájmen a zájmenných příslovcí. SlavPrag 4, 1962, 405–410.
- Rusínová, Z. Tvoření staročeských adverbií, 1984, 87–110.
- Uličná, L. & O. Uličný. Příslovce. In Uličný, O. & O. Bláha (eds.), Úvahy o české morfologii. Studie k moderní mluvnici češtiny 6, 2013, 156–169.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PRONOMINÁLNÍ ADVERBIUM (poslední přístup: 3. 12. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka